Technická opatření v podobě hrází nebo zdí by byly neúměrně vysoké, obtěžující, drahé, často nerealizovatelné. Mobilní ochrana, podobná jako je připravena například v Praze, vyžaduje čas na postavení a právě ten přívalová povodeň neposkytuje. Prvky mobilní ochrany bývají na horských tocích nepoužitelné také z důvodu jejich subtilnosti a tudíž možnosti prolomení stromy a dalšími těžkými předměty plujícími v rychlém proudu.
Pokud mají přívalové srážky podobnou intenzitu, jako měly nyní v mnoha případech v západní Evropě a také u nás v letech 2009 a 2010 a odtoky dosahují násobků stoletého průtoku, tak proti takovým povodním se pobřežní nemovitý majetek chránit prakticky nedá. Na takové průtoky a takový charakter povodně s unášenými stromy a dalším plávím nelze stavět povodňovou ochranu a ani křížení vodních toků, mosty a podobně.
Mnohdy fatální důsledky povodní z přívalových srážek lze pouze zmírnit tím, že v místech, kde se dá předpokládat průchod povodňového průtoku zástavbou měst a obcí, se odstraní překážky, které by průběh povodně zesilovaly a její dopady zvyšovaly – nízké lávky a mosty, málo kapacitní zatrubnění, zúžení toku a podobně.
Pokud někdo nechce podstupovat povodňové riziko, v blízkosti vodních toků by své nemovitosti stavět či kupovat neměl. O rozsahu povodní extrémní velikosti se lze v případě větších vodních toků informovat v mapách povodňových nebezpečí a rizik, které zpracovávají všechny členské státy EU a v Česku je k dispozici rozsah povodně s dobou opakování 500 let. Mnoho důležitých informací k ochraně před povodněmi je možné nalézt na adrese www.povis.cz.
Co by ale v případě přívalových povodní bylo žádoucí, je hledání způsobu varování obyvatel. Ti by mohli mít možnost alespoň v minimálním předstihu provést základní opatření k záchraně života svého a svých blízkých, pokud by to ještě vyšlo, tak také ochránit některý movitý majetek. Současné způsoby varování jsou však směřovány k relativně velkým územím – krajům, okresům – a na jejich celém území nelze provést radikálnější opatření jako např. evakuaci. Musíme tedy hledat způsob varování plošně cílenější – až na úroveň jednotlivých obcí a také aby varování zajistilo zmíněný předstih cca 20-30 minut alespoň pro evakuaci. Tato cesta je však nesmírně obtížná. Jednotlivé prvky takového systému sice známe – kontinuální vyhodnocování nasycenosti a stavu území, srážky měřené ze stanic a odvozené z radarů, srážkoodtokové modely, které z tohoto vypočtou průtok, systémy varování obyvatel např. mluvícími sirénami. Ale jev, který proti nám stojí je nesmírně dynamický, proměnlivý a může být i rozsáhlý. Protože přívalové deště s lokálními důsledky můžeme očekávat kdekoliv na území České republiky, muselo by celé území být vybaveno poměrně hustou měřící sítí se spolehlivým přenosem dat v reálném čase a extrémních podmínkách, průběžným vyhodnocením srážek a odtoků s vazbou zmíněné sirény. Takové systémy by také vyžadovaly nasazení tzv. superpočítačů, aby byla předpověď na místě doopravdy včas. V současné době by bylo možné připravovat takový varovný systém například jen pro území kraje. Evropské země takovými systémy pro větší území dosud nedisponují. Avšak i takové systémy se experimentálně připravují a měla by jím být poskytnuta podpora. Slibným se jeví např. výzkum Prof. Daniela Sempere-Torrese z Barcelony.
Autor: Ing. Petr Březina, Ing. Karel Drbal, Ph. D. (Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, v. v. i.)